Vítězství vychází z harmonie.

Sezóna 2010/2011

21. 4. 2011 Závěrečné hodnocení kapitána Mirka Pavlíčka

Tak nám skončila sezóna 2010/2011. Po všech peripetiích v této sezóně jsme obsadili nakonec solidní 5. místo. Před sezónou bychom to brali všema deseti, po sezóně v nás hlodá červík pochybností, jestli to nemohlo být lepší. Asi mohlo ale aspoň máme do další sezóny co překonávat. Určitě dojde k posílení kádru, v tuto chvíli již máme hlášené dvě velké posily. Jejich jména si samozřejmě necháme pro sebe, abychom naše konkurenty v letním přestupním období zbytečně neznervozňovali. Nyní tedy jen zkusíme samozřejmě silně neobjektivně tzn. subjektivně zhodnotit jednotlivé hráče.
Na první šachovnici jsem hrál pokud mi to čas dovolil já. Konečný výsledek 8 z 10 je takový že jako asi jo. Vím o nevyužitých šancích jako třeba s Třebechovicemi, kdy jsem se bál vyhrát vyhranou pozici nebo s náchodským céčkem kdy jsem v zájmu družstva zbytečně znásilňoval remízovou věžovku až jsem ji prohrál, ale na druhou stranu zase vyšly jiné zápasy z nichž musím vzpomenout minimálně zápas s Kostelcem kdy jsem asi nekorektně obětoval dva pěšce, ale nakonec z toho byla výhra. Celkově to tedy musím brát pozitivně, vlastně jsem skoro vyhrál šachovnici. Jen ten Kracík z Třebechovic měl 9 z 11. Ale zbytku startovního pole jsme utekli o parník. 
Na druhé šachovnici hrál Vlasta Jonáš a i on se skórem 7 z 10 patřil k tomu lepšímu. Výsledek asi mohl být také lepší, ale ono se hraje blbě proti hráčům, kterým stačí remíza. Prorážet obranné valy není věc snadná a Vlasta se o tom přesvědčoval kolo co kolo.
Určité zklamání byla třetí šachovnice. Od Jirky Bednáře jsme určitě čekali více než-li 5 z 10. Zvláště z Jirkových koncovek jsme byly v každém zápase silně nervozní. To je určitě téma na kterém musí Jirka přes léto zapracovat.
Na čtvrté šachovnici hrával Petr Šubrt, tedy pokud mu to práce umožnila. Bohužel některé víkendy musel do práce a tak stihnul odehrát pouze 7 zápasů. Zápasy kde nenastoupil jsme hodně pociťovali. Přeci jen jeho klid a rozvaha v ten okamžik týmu chyběly. Nakonec i on se dostal přes 50 procent - celkem posbíral 4,5 bodů a také s jeho výkonem může být spokojenost.
Pátou šachovnici jsme svěřili do rukou Jirky Gregora. Dobrušského talenta, který rozhodně sezónu co sezónu bude lepší a lepší. Nastoupil do osmi zápasů a celkové 4,5 body neodpovídají předváděné hře. Určitě to mohlo být o bodík či dva lepší. Co musí Jirka rozhodně zlepšit je hospodaření s časem. Prakticky vždy dohrával mezi posledními a o lepší výsledky se připravoval až v závěrech partií. Nebyla to snad ani tak neznalost koncovek, jako spíše neskutečné časové tísně. Takže Jirko - příště rychleji a určitě přijdou i zasloužené body.
Na šesté a sedmé šachovnici nastupovali Kuba Konopka resp. Pepa Rambousek. Jejich herní styl odpovídal jejich věku. Stručně řečeno střelci, kteří pálili od boku aniž by před tím zamířili. Jejich partie byly nahoru dolu a o výsledku rozhodvalo spíše štěstí než-li vlastní um. Kuba Nakonec docílil 3 body a Pepa 4 body. Troufám si ale říci, že až se jejich herní styl zklidní, trochu zapracují na teorii zahájení tak jejich výsledky půjdou strmě vzhůru.
To oproti tomu na osmé šachovnici nastupovala klidná síla, o které jsme vždy věděli, že remíza je minimum a pokud to půjde a soupeř něco přehlídne nebo se zblázní v nějakém nekorektním útoku, tak Jirka vždy takové chvilky využije. Nakonec 6,5 bodů a především stoprocentní docházka (jediný v týmu) byly určitě tím co Dobrušku drželo v horních patrech tabulky. Jirko ještě jednou díky a palec nahoru.
  A dostáváme se k náhradníkům. Leoš Macek to měl těžké, jelikož byl čtvrtým hostem, a tak do zápasů mohl naksočit jen když chyběl někdo z tria Jonáš, Bednář, Gregor. To nebylo příliš často a tak nakonec jen dvě účasti a dvě remízy. Určitě nezklamal. Milan Dvořák už byl sice kmenovým hráčem, ale v lepší účasti ho brzdila pracovní zaneprázdněnost. Jeden bod ze tří partií není sice žádná sláva, ale je potřeba brát v potaz, že Milan nastupoval po dlouhé pauze a na své bohaté šachové zkušenosti si během sezóny pouze opatrně vzpomínal. Věřím, že ho ale sezóna nakopla a za šachová prkna se vrátil definitivně. To samé musíme říci i o dalším náhradníkovi a to o Jirkovi Řehákovi. Padesáti procentní úspěšnost z 5 partií nemůže brát jinak než jako úspěch. O tom jak těžké je uspět v této soutěži byť jako poslední hráč se mohl přesvědčit táta našeho benjamínka Jirka Gregor starší. Určitě tři remízy ve třech zápasech nebylo špatných, ale někdy mu chyběla odvaha pokračovat ve slibně rozehraných partiích. To určitě v příští sezóně zlepší.
Celkové hodnocení tedy určitě vyznívá pozitivně. V nové soutěži jsme se dobře zabydleli a uvidíme jestli to v příští bude lepší.
Věrné čtenáře našich stránek zdraví kapitán týmu Mirek Pavlíček

25. 2. 2011 O 9. kole od Mirka

Trvalo to čtyři zápasy, ale opět zahřmělo a my máme na svém kontě další tři body. Tým České Skalice, kam jsme zajížděli, je hodně vyrovnaný a tak jsme právem očekávali tuhý boj. Průběh zápasu nás ale trochu zklamal, jelikož soupeř příliš velký odpor nekladl a prakticky po celou dobu jsme zápas měli pod kontrolou. 
Jako první skončil Pepa Rambousek, který svého soupeře sice pozičně přetlačil a získal velkou územní převahu, rozhodující úder se mu ale nalézt nepodařilo, a tak partie posléze dospěla do remízy. Během partie jsme si hodně slibovali od Kuby Konopky, který sice úplně dobře nesehrál zahájení, na tuhle variantu se bude muset ještě trochu podívat, ale soupeř se zahleděl do zisku pěšce, což ho nakonec stálo ztrátu figury. Tuto výhodu pak Kuba transformoval do kvality a zdálo se, že partii dovede do vítězného konce. Jenže závěr si zcela nepochopitelně zkomplikoval, kvalitu ztratil zpátky a konečná věžová koncovka už byla prohraná. Škoda. Mohlo to být veselejší hned zkraje zápasu. Soupeř se ujal vedení, ale pohled na zbylé partie, dával tušit, že tenhle stav nebude trvat dlouho. Velmi pevně se černými figurami postavil Jirka Dubský. Trpělivě sbíral nepatrné výhody na svoji stranu až se dostal do střelcové koncovky. V jeden okamžik možná mohl strhnout partii v koncovce na svoji stranu, ale agresivní styl není Jirkovi vlastní, a tak partie nakonec dospěla do poklidné remízy. Pak už jsme ale bodovali pouze my. Do ostré pozice se dostal Jirka Bednář. Soupeři se nakonec podařilo vytvořit i velmi nebezpečného volného pěšce, který doputoval až na políčko e7. Nevím jestli šlo za soupeře pěšce nakonec uplatnit, to by asi zasloužilo nějaký rozbor, důležité však bylo, že to nenašel soupeř o svůj trumf pěšce na e7 brzy přišel a partie už spěla do výhry pro Jirku. Bylo srovnáno na 2:2. Zanedlouho jsme se radovali i na poslední šachovnici, kde Jirka Řehák, vystavěl bílými pohodlnou pozici. Navíc soupeř na začátku střední hry vyrobil minelu, po které musel odevzdat celou figuru a ačkoliv se partie ještě chvíli tahala, v pozici již nebylo co řešit. Ujímáme se vedení 3:2. Navíc za chvíli jsem zavěsil i já.
  Musím přiznat, že příprava na soupeře nebyla tentokrát nic moc. Když jsem se díval na soupeřovy partie z poslední doby, tak se v prvním tahu vystřídalo hodně pěšáků. Takže jsem si řekl, že to nechám náhodě a momentální náladě. Z toho důvodu jsem asi nejvíce přemýšlení strávil nad svým prvním tahem. Nakonec jsem si řekl, že zahraju sicilku, jelikož jsem jich v poslední době odehrál několik jak v praktickém tak i korespondenčním šachu, a tak jsem měl v hlavě asi nejvíce aktualizací. Odblical jsem prvních dvanáct tahů, abych se na chvíli zamyslel jestli potáhnout a pěšcem a nechat b pěšce napospas soupeři či ne. Nakonec jsem zavřel oči a zatáhl. Soupeř určitě nezahrál nejpřesněji, a tak již ve 20 tahu jsem měl rozhodující materiální výhodu a zbytek byl jen věcí techniky s krásným závěrečným úderem Vxc2. Také Petr Šubrt na čtvrté šachovnici se v sicilce pochlapil. Nikam se zbytečně nehnal, nechal soupeře vybláznit v beznadějném útoku, posbíral dva pěšáky a koncovka již byla jasná. Získáváme pátý bod, a tak již bez nervů můžeme sledovat jak Vlasta Jonáš na druhé desce uplatňuje převahu kvality, kterou umně ze soupeře vymámil. Závěr se mu ale úplně nedaří, hlavně zásluhou padajícího praporku, a tak přichází smír a upravení skóre na 5,5:2,5 v náš prospěch. Snad nás to nastartuje na vítěznou vlnu do konce soutěže. Příště nás čeká poslední trápící se Lípa.

12. 2. 2011 Komentář Vlasty Jonáše k 8. kolu

Po nedělním rozhovoru s Mirkem Pavlíčkem, kdy si mi postěžoval, že ho mrzí, že pokud na web nedá článek on, tak se tam nic neobjeví, jsem se rozhodl přispět článkem o osmém kole RS i já.
V tomto kole nás čekal vedoucí celek soutěže. Vzhledem k našim úspěchům v prvních čtyřech kolech jsme nebyli ohroženi sestupem a díky „úspěchům“ v následujících třech jsme mohli zapomenout i na postup (stejně jsme na něj nemysleli). Hrát jsme mohli tedy bez zbytečné nervozity. Soupeři, sympatickému družstvu z Třebechovic, šlo o posílení šancí dlouhoočekávaného postupu do nejvyšší krajské soutěže.
Vzhledem k tomu, že hrací místnost byla připravené již od pátku, přicházím po půl deváté jen doladit drobnosti. Na hodinkách mám 8.50 a jsem v hrací místnosti sám. Když začínám přemýšlet o tom, zda je opravdu neděle, a hledat nějaké jiné hodiny, doráží Petr a za chvíli jsou pochybnosti o mém duševním stavu rozptýleny. Přichází i náhradník Jirka Řehák zkontrolovat situaci (správný náhradník, díky). V 9.00 chybí pouze Pepa, ale po kontrolním telefonátu zjišťujeme, že je na cestě, a tak můžeme psát sestavy. Hostům chybí ze základní osmičky dva hráči. My postrádáme benjamínka a oporu Jirku Gregora, za kterého zaskakuje Milan Dvořák. S vyjímkou druhé šachovnice mají hosté všude větší nebo menší papírovou převahu. A s tou druhou šachovnicí, jak bude zmíněno dále, to také nebude tak jasné.
Po shlédnutí dvojic mi zápas začíná trochu připomínat oddílový přebor Pandy Rychnov nad Kněžnou. V každém družstvu jsou tři hráči, kteří v „dresu“ Pandy nastupují v letošní sezóně, nebo za ní hráli v sezónách minulých. Shodou okolností tyto trojice zasedly proti sobě na 1., 2. a 4. šachovnici (oba týmy mají zřejmě v kvality Pandy důvěru). A to jsem zapomněl na „Panďáky“, kteří nehrají, domácího, již zmíněného Jirku Gregora a třebechovického Martina Kracíka.
Teď už konečně k samotnému utkání. Velmi rychle bylo na šachovnicích rozhodnuto na 2. a 7. šachovnici. V obou případech tahali za delší konec hráči s černými kameny. Na druhé šachovnici jsem nastupoval proti kolegovi z Pandy, mladému, talentovanému Adamovi Ježkovi. Pro mě hovořila papírová (Elo) převaha, ale vzhledem k tomu, že se moje hra spíše zhoršuje a Adamova podstatně zlepšuje (o čemž svědčí i naše výsledky v Pandě), očekával jsem tuhý boj. Příprava byla zahájena na pátečním „prodlouženém“ tréninku na „Bowlingu“ přemýšlením u zlatavého moku s Petrem a Jirkou Dubským (musím napsat příjmení, protože máme nějak přejirkováno a někteří Jirkové by se na mě mohli zlobit, že oni „netrénují“; Jirka Dubský mi snad promine), jak to na „ty třebechovičáky“ hrát. Přemýšlím, jakou výstavbu na oblíbené zahájení Adama, Larsenovo 1.b3, hrát. Vzhledem k tomu, že pivo, jak je všeobecně známo, podporuje paměť a Adam hrává v Pandě téměř na vedlejší šachovnici, tak se mi vybavilo, že rád bere v jedné variantě pěšce na e5. Ne že by byl zrovna otrávený, ale …. Bylo rozhodnuto. Sobotní analýza (i Rybka trochu pomohla) mě přesvědčila, že černý má za pěšce (někdy i za dva) dostatečnou kompenzaci. Adam několik minut dumá nad prvním tahem (ala Bronštejn), ale nakonec je pozice na šachovnici, to už bílý hraje rychle a pěšce bere. Nešťastně pro sebe a nečekaně pro mě volí nesprávné pořadí tahů. Místo zisku pěšce to za bílého vede k horší pozici s pěšcem méně. Po dluhém přemýšlení bílý zvolil verzi bez figury za pěšce. Možná se zdálo, že bude navíc nějaká iniciativa, ale to bylo pouhé zdání a tak vedeme 1:0. Bohužel ve stejné době se přepočítal Jirka Dubský na 7. šachovnici a přicházel o čistého pěšce s přechodem do špatné koncovky. Jirka sice nebyl odhodlán dát kůži lacino, ale zkušenost Ilji Mareše pro nás nevěstila nic dobrého. Naději jsem na chvíli pocítil při dalším shlédnutím pozice. Věžová koncovka s pěšcem méně, to by třeba mohlo ještě jít. Při zkoumání, zda jsou remízové šance, jsem „objevil“ ještě černého jezdce, kterého jsem přehlédl (ještě, že jsem už dohrál), takže nic. Je srovnáno na 1:1. Na ostatních šachovnicích se zatím bojuje ve střední hře. Klidně vypadají zatím pozice na 3. a 4. šachovnici (Ruská hra). Na jedničce si Mirek vytvořil nebezpečného volného pěšce. Na 8. se Milan snaží černými přetlačit svého soupeře. Na 5. a 6. šachovnici se Pepa a Kuba nezalekli svých o cca 300 ELO bodů silnějších protivníků (i když oba mladíci hrají silněji, než odpovídá jejich Elu) a snaží se o iniciativu. To se daří zejména Pepovi, který zle dotírá černými na Libora Slavíka, jednu z opor Třebechovic (dosud 5,5 ze 7). Zatím se dohodli na remíze hráči na 1. šachovnici. Oba byli asi unaveni z počítání variant. Pěšců zůstalo na šachovnici málo a figur hodně. Volný pěšec bílého vypadal nebezpečně, ale ani v popartiové analýze, pokud se nepletu, nedospěli hráči k něčemu konkrétnímu. 1,5:1,5. Mezitím se zalekl Kuba ztráty figury, která asi nebyla, a odevzdal dvě figury za věž. To mu sice nebránilo přemýšlet, jak s D+2V proti D+V+J+S dát soupeři mat, ale bohužel pozice asi na něco podobného nebyla stavěná a slabiny okolo bílého krále nevěstily nic dobrého. Nakonec se mat po „útočném“ tahu bílého na šachovnici téměř objevil. Dostával ho ale, na rozdíl od Kubových představ, bílý král. Je potřeba ocenit Kubovu snahu hrát partii bez zábran na výhru i proti soupeři silnějšímu o téměř 300 bodů. Takový hráč je neocenitelný v každém družstvu zvláště, pokud to i vychází (např. ve 2. kole).
Prohráváme 1,5:2,5. Na zbývajících šachovnicích to bohužel nevypadalo moc nadějně. Pepa získal sice pěšce a na šestce jsme mohli tedy pomýšlet na bod. Bohužel na 8. šachovnici Milan soupeře „nepřetlačil“ a zablokovaná pozice se slabinami černého dávala možnost pomýšlet na výhru pouze třebechovickému hráči. Obdobně, možná i o něco více, se pozice zhoršila u Petra. Po netradičně pojaté Ruské hře od bílého (varianta s Jc3, ale po výměně na c3 dále s malou rošádou) se pozice vyrovnala. Nyní, nevšiml jsem si jak, má černý trojpěšce a najednou je na šachovnici věžovka s pěšcem míň a špatnou pozicí, která vypadá vyhraná za bílého. Podobně zhodnotil pozice asi kapitán hostů Honza Slavík a nabídl Jirkovi Bednářovi ve věžové koncovce remízu. Jirkovi bohužel nezbývalo nic jiného, než remízu přijmout, protože pozici s izolovaným bílým centrálním pěšcem mohl „zkoušet“ jedině černý. 2:3. Na poslední šachovnici Milan hrající na 30 sec. nenachází obranu proti hrozbám soupeře. Po pasivnim Va8, Va7, …, Va8 jsem v tu chvíli neviděl za bílého jasnou výhru, ale možná tam nějaký průlom byl. Prohráváme 2:4. Tohoto stavu „využívá“ Petr a nabízí ve špatné, objektivně prohrané, bez šancí na protihru, pozici, remízu. Za jiného stavu by kapitán Třebechovic Vaškovi Koubovi za přijetí nabídky asi zle vyčinil. Pravda, za jiného stavu by ji Vašek nepřijal. Vzhledem k pozici na šachovnici se nezlobí ani kapitán domácích. Je rozhodnuto, prohráváme 2,5:4,5 a dohrává se poslední partie. V ní, jak už bylo napsáno, Pepa černými zle tlačí na třebechovického Libora Slavíka, získává pěšce a, to už nebylo napsáno, obětuje jezdce na g3. Bílý kvůli matu oběť přijmout nemůže, ale nachází obranu, po které je Pepa, stejně jako dříve Kuba na pětce, nucen odevzdat jezdce a střelce za věž. Na rozdíl od Kubovy partie má k dobru ještě několik pěšců (asi tři) a bílý má holého krále. Podobně jako v Kubově partii se pokouší bílý dát černému mat. Konec je též stejný, v matu se ocitá bílý král. Velká pochvala Pepovi. S černými porazit přesvědčivě tak zkušeného hráče. U Pepy platí v plné míře to, co jsem psal o Kubovi. Velmi užitečný hráč pro družstvo. Pokud by oba věnovali trochu času domácí přípravě, výsledky by byly určitě ještě lepší.
Prohráli jsme nejmenším možným rozdílem 3,5:4,5. Výhra Třebechovic byla plně zasloužená. Možná jsme nemuseli prohrát na 8. šachovnici, možná jsme to mohli zkoušet na první. To všechno je jenom možná a pokud by něco z toho náhodou dopadlo, měli hosté silný trumf. Prostě by vyhráli na čtyřce.
Koukám, že jsem toho napsal hodně, takže na závěr: „Teď hurá na Skalici“.

24. 1. 2011 Komentář Mirka Pavlíčka k 7. kolu

Po dvou neúspěšných vystoupeních v předešlých utkáních, kdy jsme ztratili vedení v soutěži a případně i nečekané postupové ambice, jsme cestovali na utkání do Jaroměře s trochu prořídlou sestavou. Tradiční opory Petr Šubrt a Jirka Gregor zůstali doma kvůli pracovnímu zaneprázdění resp. nemoci a k nim se ještě navíc přidal i Kuba Konopka. Proti Jaroměři tedy dostali šanci náhradníci, kteří si tak měli možnost vyzkoušet hru v krajské soutěži.
V utkání jsme nebyli rozhodně favority. Byly šachovnice, kde jsme ztráceli i 200 či 300 bodů na ELu. Přesto všichni bez vyjímky bojovali srdnatě a zato si zaslouží hlubokou poklonu. Zápas jsem raketově odstartoval já, když mi soupeřka skočila do domácí přípravy, a tak jsem již po 18 tazích mohl soupeřce zahlásit mat. Respektive soupeřka se již v 16. tahu vzdala a mat si ukázat už nenechala. To byl asi ten potřebný impuls, který našim hráčům nalil krev do žil. Chvíli po mě skončil Pepa Rambousek, který se utkal se svou dobrou kamarádkou Káťou Vlčkovou, a tak partie ve velmi rychlém a poklidném průběhu dokráčela do remízy. Já mezitím jsem vykročil do víru velkoměsta Jaroměře, abych si loknul pěnivého moku, jednak na oslavu vítězství, ale i mých narozenin. Bohužel jsem se asi po půl hodině vrátil z mise neúspěšně, jelikož okolní restaurační zařízení v neděli prostě nefungují anebo až v odpoledních hodinách. Ach jo. Vrátil jsem se tedy do hrací místnosti rychleji než jsem původně předpokládal. Mezitím přijal remízu Vlasta Jonáš, který k zápasu nastoupil zdravotně indisponován, a tak když měl pouze rovnou pozici raději nabídl remiz, kterou soupeř přijal. Další remíza se zrodila na poslední šachovnici, kde na poslední chvíli za onemocnivšího Jirku Gregora ml. musel zaskočit taťka. Nevedl si špatně. V partii nebyl ani chvíli ohrožen a posléze se uchýlil i k oběti pěšce za dobrou hru a především nebezpečnou dvojici střelců, která byla dostatečnou kompenzací. Konkrétní útok a hrozby, ale v pozici vidět nebyly, a tak se po soupeřově nabídce remízy spokojil s remízou. Stále tedy vedeme 2,5:1,5 a začínáme tušit, že by to mohlo být dobré. Skóre takto vydrželo až do čtvrté hodiny hry, kde konečně zabodoval i soupeř. Na sedmé šachovnici podlehl tlaku Jirka Řehák soupeři s Elem přes 1900 bodů. Už jenom to, že Jirka vydržel takto dlouho s materiální rovnováhou a jen v závěru při naklánějícím praporku přehlédl skrytou matovou hrozbu zaslouží pochvalu. Z Jirky roste určitě plnohodnotný hráč naší sestavy a věřím, že se v kádru Dobrušky zabydlí i pro příští sezóny. Vzpomeňme na jeho předvánoční remízu s Martou Drašnarovou. Prohráváme i na šesté šachovnici, když Milan Dvořák po solidním zahájení nastavil věžku, a i když se pak ještě pokoušel dlouho čeřit stojaté vody, tak soupeř si již vítězství pohlídal. Milanovi očividně chybí rozehranost. Byla to jeho druhá partie po dlouhé odmlce a i zde tedy můžeme doufat, že brzy najde jistotu z dob dorosteneckých turnajů, kdy s rychnovskými šachisty objížděl turnaje po celé republice. Divoká pozice těžká na ocenění byla na 5. šachovnici, kde naše barvy hájil Jirka Dubský proti zkušenému Kunešovi. Hrála se koncovka, kdy Jirka měl dvě věže a tři pěšce, přičemž jeden z nich byl volný vzdálený, proti věži, dvojici střelců a dvěma pěšcům. Oba hráči v závěru, kdy jim již nezbývalo mnoho času prošli kolem výher, a tak se nakonec štěstěna přiklonila na naši stranu. Drama to tedy bude až do konce. Stav 3,5:3,5 a hraje Jirka Bednář proti Milanovi Borůvkovi. V ten okamžik je to celkem poklidná pozice. Pak ale Jirka zavelel k útoku, obětoval kvalitu za pěšce a předvším velmi dobrou pozici, kde dvojice koňů si na šachovnici dělá co chce. Soupeř je tak nucen kvalitu vrátit. V ten okamžik si říkáme, že bychom mohli slavit vítězství a tím pádem i clekovou výhru, která by byla určitě nečekaná. Jenže v oboustranné časové tísni si Jirka zapomene vzít kvalitu zpět, místo toho si dobere jen pěšce, který by býval určitě počkal a to se mu stává osudným. Milan Borůvka se šikovným mezišachem z hrozeb vyvázal a zbytek už byl jak by řekli klasici jen otázkou techniky. Prohráváme tedy 3,5:4,5, ale hned je potřeba říci, že to bylo se vztyčenou hlavou a jaroměřští šachisté měli nahnáno až do konce. Pevně věřím, že stejně bojovně ale snad s lepším výsledkem, budeme zápolit i v dalších zápasech.

9. 1. 2011 S Hronovem

 

 

 

 

 

5. 12. 2010    Komentář Mirka Pavlíčka k čtvrtému kolu

Po třech dá se říci povinných vítězstvích, kterými jsme si pojistili účast i pro příští ročník, jsme hostili hráče Broumova. Pravděpodobně pověst, která nás předcházela, donutila kapitána hostí postavit na nás to nejlepší, co měli k dispozici. A tak se asi poprvé v dějinách Broumova stalo, že na venkovní zápas přijeli v takřka kompletním složení. Pohled na soupisky tak najednou do role mírného favorita poslal hráče Broumova. Jenže jedna věc je, co se píše na papíře a věcí druhou, co se odehrává na šachovnicích. My jsme se pro tento zápas museli obejít bez služeb Petra Šubrta a místo něho tak musel nastoupit Milan Dvořák, který si tak po dlouhé době odbyl křest v barvách Dobrušky. A byl to právě Milan, který zavzpomínal na zašlou dorosteneckou slávu a velmi rychle nádherný útokem rozhodl o vítězství a vedení Dobrušky 1:0. Hned za ním vyhrál Jirka Dubský, který bílými figurami postupně přetlačil zcela neškodného soupeře, a díky těmto rychlým výhrám vedeme 2:0. To se to najednou hraje. Začínáme postupně nabízet remízy a soupeř očividně znervozňuje. Mírumilovné pozice se začínají hodně přiostřovat zvláště když Pepa Rambousek odebere soupeři dva pěšce, přechází do dámské koncovky, kde za pěšce přechází posléze do koncovky pěšcové, kterou bezpečně proměňuje v třetí dobrušský bod. Velmi nestandardní zahájení sehrál na druhé šachovnici Vlasta Jonáš. Soupeř nedůvěřuje Vlastově obraně obětovává figuru, aby po pár tazích zjistil, že je obětí nekorektní. Vlasta s figurou více a jasnou i časovou převahou přidává čtvrtý bod. Nečekané rozuzlení celé zápasové matematiky tak přichází na páté šachovnici, kde Kuba Konopka nejprve v zahájení přichází o dva pěšce a ani jeho pozice nevěstí nic dobrého. Jenže soupeř se nechal vývojem partie ukonejšit, a nejprve ztrácí pěšce, pak dámu za věž a nakonec i tu věž. Neštěstí Broumova je dokonáno. Vedeme 5:0. Za této situace pak vzdává horší koncovku Jirka Gregor a také nečekaně Jirka Bednář, který měl drtivý tlak na soupeře, ale pak zcela nepochopitelně přichází o věž a Broumov snižuje na 5:2. Jako poslední končím jako správný kapitán já. Mám v pozici koncovku s pěšcem více, ale ten pěšec je v uvozovkách, jelikož se jedná o izolovaného dvojpěšce. Nechce se mi s pozicí dřít a i přes silnou časovou tíseň soupeře nabízím remiz, kterou soupeř pochopitelně přijímá. Vyhráváme 5,5:2,5 a v dalším kole nás čeká Náchod C. Další zápas kde svoji kůži nebudeme chtít dát zadarmo.

22. 11. 2010    Komentář Mirka Pavlíčka k třetímu kolu

V neděli jsme nastoupili k třetímu zápasu letošní sezóny a proti nám se postavil tým Červeného Kostelce, který asi bude patřit k tomu slabšímu co letošní ročník bude nabízet. Před zápasem bylo jasné, že výhra nám dá klid do zbytku sezóny co se týče záchrany. Neponecháváme tak nic náhodě a nastupujeme v základní sestavě.
  Bohužel zápas pro nás nezačíná úplně nejlépe. Kuba Konopka se dostává do nepříjemných vazeb, ze kterých není úniku a brzy na to přichází i o materiál. Nečekaně tak prohráváme 0:1. Ne úplně dobře stojí i Pepa Rambousek, ale nakonec se i díky přispění soupeře dostává z nejhoršího. Soupeř překvapen tím, že tlak ze zahájení mu nakonec nic nevynáší, dělá hrubku, přichází o figuru a nakonec i o partii. Je srovnáno na 1:1. Tento stav ale netrvá dlouho. Učebnicově hraje španělskou hru Jirka Gregor, rychle získává převahu nejen poziční ale i materiálovou a soupeř ač nerad musí kapitulovat. Vedeme 2:1 a do našich řad přichází potřebný klid, jelikož i ostatní partie stojí dobře. Dobře má rozehranou pozici Jirka Dubský a v koncovce se mu daří získat i pěšce. Soupeř se snaží vymyslet jak ztrátě pěšce zabránit, ale v pozici nic není. Jirkovu soupeři padá praporek a my vedeme 3:1. Rychle po Jirkovi vítězím i já na první šachovnici. Ačkoliv to zkraje nevypadalo, jelikož se soupeři podařilo partii rozehrát docela dobře, tak se nakonec v pozici soupeř slavného šachového jména - Kaválek - neorientuje nejlépe, nevolí správný plán a já vítězím ve 24. tahu ziskem figury. V ten okamžik má na druhé šachovnici nabídnutou remízu Vlasta Jonáš. Určitě mohl pokračovat ve hře dále a asi i bez rizika, ale Vlasta dává přednost jistotě pro tým a remis přijímá, čímž získáváme rozhodující 4,5 bod. V klidu se tak již můžeme věnovat dvěma koncovkám Petra Šubrta a Jirky Bednáře. Petr Šubrt má ve věžové koncovce dva pěšce navíc a jejich uplatnění provádí s velkou jistotou. Také Jirka Bednář má v koncovce výhodu dvou věží proti dámě a k tomu i pěšce navíc. Nakonec i v této závěrečné partii se prosazujeme a skóre zápasu se zastavuje na 6,5:1,5. 
V příštím kole nás čeká Broumov a určitě nás nečeká lehký zápas. Ale jsme v laufu, takže uvidíme.

18. 10. 2010    Komentář Mirka Pavlíčka k prvnímu kolu

S velkým očekáváním jsme v neděli zahájili novou sezónu. Po loňském triumfu v regionálním přeboru jsme nastoupili do soutěže o stupínek výše a je jasné, že nás letos nečeká nic jednoduchého. V prvním kole nás čekali staří známí z Kostelce n Orl., se kterými se setkáváme často na nejrůznějších turnajích. K naší velké potěše však dorazili bez dvou nejlepších hráčů své sestavy a to asi nakonec rozhodlo. Myslím, že proti kompletnímu Kostelci bychom to měli mnohem těžší.
Velmi rychle vyhrál Petr Šubrt, který využil nepřesností soupeře v zahájení a tím vnesl klid do celého týmu. Skvěle se uvedl v našem týmu také Jirka Řehák. V zahájení si zkušeně počíhal na slabého c3 pěšce, což byl pravděpodobně rozhodující moment partie. Pak soupeřka ještě zkusila zaútočit, ale Jirka vše pečlivě pokryl a zaslouženě přidal druhý bod. Velmi nadějně vypadal i Jirka Dubský, získal i pěšce navíc, ale konečná koncovka nestejnobarevných střelců více než remis neslibovala. Smír byl zpečetěn záhy. Další bod přidal benjamínek týmu Jirka Gregor. Hrál trpělivě a svoji poziční výhodu převedl do mírně lepší jezdcové koncovky. Tu sehrál excelentně, a tak i zde byl Kostelec nakonec nucen kapitulovat. Velmi dobře zahrál i Kuba Konopka. Soupeři vytvořil pěknou slabinku na b3, ke které připoutal většinu soupeřových figurek a pak výborně otevřel hru v centru. V následných zápletkách zanechal soupeř figuru a tak vítězíme i zde. Vedení 4,5:0,5 znamenalo vítězství v zápase. Překvapivě nejdéle se tak hrálo na prvních třech šachovnicích. Jirka Bednář na třetí desce čelil známému útoku v sicilské obraně. Nevýhoda této varianty za černé spočívá v tom, že pokud bílý vše pokryje vznikne z toho pak většinou špatná koncovka pro černého. A stejně tak to dopadlo i v této partii. Černý bušil do Jirky celou partii. Ten však trpělivě vše pokrýval a v následně vzniklé koncovce již nebylo co řešit. Velmi napínavou partii sehrál na dvojce Vlasta Jonáš. Nakonec se Vlastovi podařilo vyměnit věž za dvě lehké figury a to rozhodlo. No a na závěr já. Celou partii jsem stál lépe, ale soupeř urputně bránil, vystavěl na své polovině nepropustnou hráz a už už to vypadalo na remis. Kdyby to bylo nutné a družstvu to pomohlo, tak bych ji přijal, ale v momentě kdy jsme dosáhli rozhodujícího 4,5 bodu a výsledek mé partie už nemohl ohrozit výsledek týmu, jsem neodolal a obětoval dva pěšce za útok na královském křídle. No ještě jsem to nedával do Rybky, ale oběť asi nebyla úplně korektní. Naštěstí soupeř zazmatkoval, dostal se do nepříjemných vazeb a pozice se mu zhroutila jako domeček z karet. Vyhráli jsem tak hodně vysoko 7,5:0,5. Doufejme, že nebude platit ono okřídlené první vyhrání z kapsy vyhání a budeme bodovat i v dalších zápasech. Za tři týdny nás čeká výlet do Rychnova a v něm utkání se zkušenými hráči Spartaku. Už vloni jsme si však dokázali, že se s nimi hrát dá a není se čeho bát. A pokud podáme takový výkon jako dnes pak už teprve ne.

Sestava, v které budeme nastupovat v sezóně 2010/2011.

Výsledky můžete sledovat na stránkách šachového svazu: db.chess.cz/soutez.php (Královehradecký kraj, Krajská soutěž - východ).

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.